Po nelítostném boji na život a na smrt odhodili rytíři meče do stanu, dali si sprchu, najedli se a šli si lehnout. Omyl! Každý správný šermíř věděl, že mu jeho zbraň bude sloužit tak dobře, jak dobře se o ni bude starat. Na stavu chladné zbraně mohl záviset i bojovníkův život. Proto po každé bitvě věnovali válečníci desítky minut péči o zbraně. Jak udržovali meče v perfektním stavu?
Rez – hlavní nepřítel čepele
Co má společného krev, bahno a déšť? Obsahují vodu, díky které uhlíkatá ocel koroduje. Proto bylo nutné z meče co nejdříve setřít všechnu špínu. Tím ale péče o něj nekončila. Pokud to bylo možné, meče muži uchovávali v konstantní teplotě a vlhkosti.
Ve zbrojnicích bychom našli stojany, které sloužily právě k uskladnění mečů. Pro přenášení sloužily pochvy, tedy kožená pouzdra, která chránila meče před výkyvy teplot a vlhkosti.
Nikdy nepíchejte špičkou čepele do země ani mečem neházejte
Filmový průmysl nás naučil mnohé. Když se laik dostane k meči, většinou se snaží napodobit triky, které zná právě z historických filmů. Ty se ale ne vždy odráží od tehdejší reality. Například takové vrhání meče po protivníkovi je nejen neefektivní, ale hlavně zbraň poškozuje. Stejně jako zapichování meče do země. Jak už víme, i v půdě je vlhkost, která ničí čepel.
Zbrojíři by vás určitě nepochválili ani za používání zbraně k jakýmkoli jiným než bojovým účelům. Na sekání klestí, páčení nebo štípání dřeva existují spolehlivější nástroje.
Pohladit, naolejovat a uložit k odpočinku
Milovníci historie by se k mečům měli chovat s náležitou úctou. Po každém použití je třeba zbraň očistit, osušit a nakonzervovat. Pro tyto účely použijte speciální olej na zbraně nebo konzervační olej WD40.
Pokud objevíte korozi, odstraníte ji jednoduše čistící vlnou nebo čistící gumou. Stejně tak zkontrolujte, zda není čepel otřepená (záseky na ní nevytvořily zuby). Takzvané groty je totiž potřeba odstranit bruskou nebo pilníkem. Předejdete tak nepříjemnému poranění od malých záděrů, které na meči vznikají.
